Co je to canisterapie a jak lidem pomáhá
Canisterapie je složeninou dvou slov, canis (latinsky pes) a terapie (léčba, slovo řeckého původu). Tato terapie využívá pozitivního působení psa na zdraví a pohodu člověka. Klade důraz především na podporu bio-psycho-sociálního zdraví lidí všech věkových kategorií. Tato terapie se využívá již od dob, kdy se člověk se psem spojili na své cestě životem. První dokumentované použití zvířat jako doplňkové terapie se však datuje až do 9. století, kdy byla použita v Belgii u zdravotně postižených. Největší průlom pak udělal Boris Levinson, který díky své zkušenosti, kdy si jeho syn vybudoval vztah ke psu a přes něj poté k terapeutovi a dalším lidem, stanovil zásady nové vědní disciplíny – zvířaty podporované terapie. V 80. letech pak stoupala profesionalita, zpřísnil se výběr zvířat, byly vypracovány metodiky výcviku a výchovy zvířat, začalo se spolupracovat s psychology, logopedy, zdravotnickým a rehabilitačním personálem, rodiči na straně jedné a s veterináři, etology a kynology na straně druhé.
Později se zjistilo, že kromě změn v biologické a psychologické stránce se děly u člověka, ale i psa také biochemické reakce, tedy vylučování hormonů tlumící bolest a způsobující euforii, snížení krevního tlaku apod. V dnešní době canisterapie využívá psa k podpůrné alternativní terapii, kdy pes napomáhá v navození vzájemného kontaktu mezi klientem a terapeutem, k celkovému rozvoji, aktivizaci a stimulaci klienta, k tlumení nežádoucích a negativních projevů klienta, dále přispívá k rozvoji jemné a hrubé motoriky, podněcuje verbální i neverbální komunikaci, orientaci v prostoru, zvyšuje motivaci podílet se na vlastním léčebném procesu, zvyšuje pozornost, rozvoj sociálního cítění, napomáhá navázat kontakt mezi klientem a jeho okolím atd.
Základní podmínkou pro provozování canisterapie by měla být složená zkouška pro canisterapeutické týmy. Tento tým se skládá z psovoda a jeho psa. Pes je při zkoušce podrobován různým zatěžujícím vlivům a stresovým situacím, při kterých nesmí nikdy zareagovat bázlivě a už vůbec ne agresivně. Jedná se např. o reakci na nemocniční pach, na jedoucí vozíček, na padající berle, braní pamlsků z misky, zjištění jak je pes opatrný při převzetí pamlsku z ruky, zda zůstane klidný i když jej někdo zatahá za ucho nebo ocásek, neopatrně zvedne nebo ho poleká pádem na zem, ale také by měl pes mít základní poslušnost a být celkově dobře ovladatelný. Pes nesmí být agresivní ani k jiným psům, protože často bývá na hodinách terapie využito více psů najednou.
Jaký pes se na canisterapii nejvíce hodí je diskutabilní. Samozřejmě jsou plemena, jako labradorský a zlatý retrívr, která jsou na canisterapii používána nejčastěji, otázkou však zůstává, zda to není tím, že si lidé, kteří chtějí canisterapii praktikovat, často toto plemeno předem promyšleně nevybírají. Záleží spíše na jedinci a hlavně socializaci a výchově již od štěněte. Zdravě sebevědomý pes, který se setkal se spoustou situací a byl vycvičen k dobré ovladatelnosti, má dobrý předpoklad k tomu, že bude vyrovnané povahy a mohl by se na canisterapii hodit. Pak je samozřejmě důležité, aby měl rád lidi, ať už děti, dospělé či seniory, a pokud se budete chtít canisterapii věnovat, můžete složit zkoušku a poté to zkusit v praxi. Nejdůležitější však je, jak vy sami svému psu věříte. Sebelepší zkouška neodhalí psa tak, jak ho znáte vy, kteří ho máte každý den doma. Pes by měl být vstřícný, klidný, spolehlivý a nekonfliktní a mít dobrou fyzickou a psychickou kondici. Pokud víte, že se chcete canisterapii věnovat již před výběrem štěněte, bude lepší vybírat tam, kde se již s rodiči vrhu na canisterapii dochází, nebo kde jsou štěňata výborně socializována a v běžném kontaktu s dětmi a lidmi všeobecně.
Klidnější štěně pak může být lepší volbou než to nejdrzejší, ale záleží opravdu hlavně na štěstí a výchově. Naše terapie je spíše aktivního charakteru, kdy se děti za pomoci psů aktivizují, motivují k činnostem, učí novým věcem a také jak se chovat k dalším živým tvorům i svým kamarádům, zde se tedy může hodit i aktivnější pejsek.
Při canisterapii se využívá také tzv. polohování, kdy je pes přikládán ke klientovu tělu. Toto se používá hlavně u tělesně postižených jedinců, kteří trpí křečemi nebo svalovým třesem. Psi slouží k rozhýbání prohřátého těla, k rozproudění krve, ke zklidnění a uvolnění.